Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Staví chodníky do říše ptáků a veverek

Profit

Asi jen málokdo neslyšel o novém fenoménu, kterým jsou stezky v korunách stromů. Filip Pekárek, jihočeský rodák, se zatím zasloužil o dvě. A jimi to určitě neskončí

 

Na začátku velké části úspěšných podnikatelských projektů je setkání se správným člověkem. Nejinak tomu bylo i v případě Filipa Pekárka. Ten na přelomu tisíciletí pracoval v rodinné firmě svých rodičů. Provozovali hotel na vrchu Libín u Prachatic. „Leží ve výšce 1100 metrů a po většinu roku tam je opravdu drsné klima. Práce tam už mě po nějaké době přestala naplňovat a uvažovali jsme o prodeji. Jako na zavolanou k nám však tehdejší starosta Prachatic přivedl na návštěvu jednoho německého podnikatele,“ vzpomíná současný jednatel společností provozujících stezky Pekárek. Lanové parky

Bernd Bayerköhler patřil do skupiny tří bývalých vysoce postavených manažerů v oblasti telekomunikací, kteří zatoužili změnit svůj zaběhnutý řád života a začali v Německu budovat adrenalinové parky pro vyžití jednotlivců i teambuildingy. „A dostali nápad, že by své podnikání mohli rozšířit také do Česka,“ uvádí Pekárek.

To se mu zalíbilo, a ještě v témže roce vznikl v sousedství libínského hotelu lanový park, kde je na půldruhého kilometru dlouhé stezce osm desítek různých překážek. „Jenže, lanové parky a jiné adrenalinové aktivity jsou zaměřené na poměrně úzkou klientelu. A my jsme chtěli vytvořit něco, co se bude líbit všem členům rodiny – od těch nejmenších až po dědečky a babičky,“ vysvětluje Pekárek vývoj podnikatelského záměru.

A tak po čase prodal hotel Libín a peníze vložil do vybudování první stezky v korunách stromů. Ta vyrostla v národním parku Bavorský les v roce 2009. V jejím centru je vejcovitá věž vysoká 44 metrů. Ostatně právě tvar a řešení vyhlídkových věží je charakteristickým prvkem pro současné i chystané stezky. „Po čase jsme zjistili, že skoro třetina návštěvníků na této bavorské stezce je z České republiky. Logicky tedy přišel na mysl projekt stezky na našem území,“ vysvětluje okolnosti vzniku lipenského areálu. Pět let na Lipně

Lipno podle něho bylo jasnou volbou. V městečku na břehu přehradní nádrže je na poměrně malé ploše velká koncentrace ubytovacích kapacit pro rekreanty, je tu i lyžařský areál, který v létě zase využívají cyklisté. K dispozici je tedy dostatek parkovišť i další potřebné infrastruktury.

Stezka na Lipně se otevírala v roce 2012, letos tedy slaví pětileté výročí. Byla to druhá z dosud celkem sedmi vybudovaných stezek. Po ní následovala stezka na Rujáně v Německu. V této zemi pak přibyly další – ve Schwarzwaldu a Sársku. Zatím poslední projekty byly v letošním roce otevřeny v Janských Lázních v Krkonoších a Bachledka ve Vysokých Tatrách na Slovensku.

Zájem lidí o tento druh zábavně podaného poučení o přírodě je obrovský. Filip Pekárek to dokumentuje na příkladu Janských Lázní. Zdejší stezka byla veřejnosti zpřístupněná teprve 2. července a ke konci října již přesáhla 225 tisíc návštěvníků. „Byly i dny, kdy jsme za jediný den prodali čtyři tisíce až pět tisíc vstupenek,“ dodává s jistou dávkou pýchy v hlase. Nerušený výhled

Předpoklad, že to bude vítaný cíl víkendového výletu nebo návštěvy při dovolené celých rodin, se podle něho jednoznačně potvrdil. Na stezku můžou díky malému sklonu chodníků bez problémů vyjet i lidé na invalidním vozíku a díky sítím místo zábradlí nebudou (stejně jako malé děti) ochuzení o žádný výhled.

Pekárek si s duchovním otcem celého projektu, kterým je již zmíněný Bernd Bayerköhler, rozdělili role. Němec je zodpovědný za projekty v západní Evropě, Pekárek zase za budování a provozování stezek v Česku i v dalších postkomunistických zemích. „V tuto chvíli pracujeme oba na nových projektech. Bernd tedy často míří například do Španělska, já hledám partnery třeba v Polsku nebo v Maďarsku,“ vysvětluje. Ke kořenům

Stejně jako je unikátní každá věž v srdci stezky, je i ústředním tématem vždy něco trošku jiného. „Na Lipně jsou partnerem České lesy, návštěvník se tedy dozvídá mnoho o lese. V Krkonoších je zase navázaná spolupráce s Krkonošským národním parkem. Stezka proto funguje i jako netradiční informační středisko o tomto rozsáhlém a z přírodního hlediska unikátním území. Každá ze stezek má navíc určité specifikum. Tím v Janských Lázních je podzemní prostor, který ukazuje kořeny stromů. Zatím je zde pouze jedno kořenoví, ale brzy přibudou další.

To, co všechny stezky spojuje, jsou zábavné prvky, které slouží především dětem, ale často si na nich vyhrají i dospělí. Například jde o různé chodníčky pro trénování rovnováhy a koordinace. Tobogan hasičům nestačil

Geniálním nápadem pak je tobogan, který se vine z vrcholu až na zem kolem středového opěrného sloupu stezky. „To nás napadlo proto, že hasiči požadují únikovou cestu,“ vysvětluje Pekárek. Rozhodli jsme se tedy spojit tento zábavný prvek s požadovaným bezpečnostním hlediskem. Bohužel,všude jinde to hasičským úředníkům postačovalo, jen v Česku ne. Prý by se dovnitř nevešla nosítka. Museli jsme tedy na českých stezkách do věží přidat ještě točité schodiště,“ informuje s hořkým úsměvem. Lidé, kteří si za padesát korun koupí zvláštní toboganovou vstupenku, se pak dolů řítí na speciální podložce. „To proto, aby se jednak sjednotila rychlost sjíždění, a také to zabrání spáleninám, které by v nerezové rouře mohli utrpět lidé v krátkých kalhotách či minisukních…“ říká autor projektu.

Vybudování lipenské stezky přišlo na osmdesát milionů korun, té na Černé hoře u Janských Lázní už 180 milionů. V jejím sousedství je ale třeba také špičkově vybavená restaurace nebo prodejna suvenýrů.

Návštěvníci si domů mohou odnést například plátěné pytlíčky naplněné voňavými dřevěnými pilinami. „Jsou ze dřeva borovice douglasky, tedy té, z níž jsou prakticky všechny stavební prvky věže i chodníků. Zvolili jsme ji pro její trvanlivost i pro vysoký obsah smoly, který zajišťuje, že ani za deště neklouže. Bohužel v Česku neroste, tak ji musíme dovážet z Německa,“ uzavírá Pekárek.