Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Nekompromisní

Profit

V třídě luxusních aut panuje mnohem tvrdší soutěž než jinde. Jak si v tlačenici vede manažerské Audi A6?

 

I když se tohle auto zrodilo už v roce 2012, pořád boduje, zůstává konkurenceschopné. V Česku se drží v našlapané obchodní třídě „vyšší střední“ překvapivě na čtvrté pozici v prodejích. Lépe si stojí jen levnější Škoda Superb, elegantnější éčkový mercedes a brutálnější pětkový bavorák.

Co vězí za neumdlévající přitažlivostí vozu, který v průběhu let prodělal jen několik faceliftů, poslední v roce 2015? Bezesporu nabídka výkonných a úsporných motorů, skvělé jízdní vlastnosti, moderní design interiéru a pořád ještě neokoukaný lehce konzervativní styl.

Sebevědomý svalovec

Audi A6 je k mání v mnoha verzích: jako sedan, kombi, allroad quattro a ve sportovní verzi. Já jsem k testu dostal chuťovku – kombi s nejsilnějším dieselovým motorem a pohonem všech čtyř kol. Auto jako stvořené pro úspěšného manažera. Bylo prostorné, komfortní i hodně rychlé.

Jak živé bylo, jsem si ověřil hned první večer na své oblíbené „zákrutové“ silničce za Prahou. Gumy pištěly, auto ale sedělo jako přišité. Samosvorný mezinápravový diferenciál rozděloval za normálních provozních podmínek 60 procent hnací síly na zadní nápravu a zbytek na přední nápravu. Tady ale reagoval bystře podle potřeby – až 70 procent síly posílal dopředu nebo až 85 procent dozadu.

Jediné, co mi v té chvíli vadilo, byla délka vozu. Přece jen pět metrů na čistě sportovní jízdu v serpentinách nebylo to pravé. Při té divočině jsem ocenil tuhost karoserie. Konstruktéři jí docílili použitím četných druhů oceli tvářené za tepla včetně tvrzení. Výsledkem byla extrémní pevnost a nízká hmotnost. K té přispělo i to, že v lehké karoserii měl zhruba dvacetiprocentní podíl hliník.

Spánková laboratoř

To při klidnější jízdě mne nadchlo ticho ve voze postaveném na dvacetipalcových kolech. Izolace interiéru od vibrací byla excelentní, hladina hluku v interiéru extrémně nízká. Zvukově izolační skla předního a bočních oken prostoru pro cestující jsou součástí sériové výbavy, na dveřích jsou trojitá těsnění. Na přání nabízí Audi zvukově izolační skla pro všechna okna, a navíc jsou na výběr také tmavě tónované varianty.

Á šestka přesvědčuje také hodnotami součinitele aerodynamického odporu vzduchu 0,30. Vzduch je cíleně vedený pod pečlivě zakrytou spodní částí vozu, rovněž ztráty při proudění motorovým prostorem jsou minimální. K excelentním aeroakustickým vlastnostem přispívá mnoho detailů, například design vnějších zpětných zrcátek.

Jako benziňák

Po celou dobu týdenního testu jsem jezdil poměrně svižně. Takže výsledná spotřeba 7,6 litru nebyla vůbec špatná. Čekal jsem mnohem větší rozdíl oproti té udávané výrobcem. Pravda, je, že když jsem to párkrát „rozbalil“, tak jsem jel i za 15 litrů, ale to nebylo samozřejmě dlouhodobě možné na českých silnicích s rychlostními omezeními.

Zrychlení za „pět sekund na sto“ mne ale pokoušelo neustále, přiznávám. Tohle velké auto se při rozjezdu vůbec neupejpalo. Ale jen při zapnutém módu dynamic. Já jsem však po většinu testu volil jiný – efficiency, pak už byla odezva vlažnější, ovšem spotřeba také. Jinak možností, jak si nastavit systém řízení jízdní dynamiky Audi drive select bylo mnohem více. Vyjmenovat všechny by vydalo na román.

Na dálnicích se vůz s třílitrovým turbodieselem projevoval jako klasický polykač kilometrů. Neunavoval, boční vítr přehlížel, prostě ho nezaznamenal, na silnici seděl jako přišitý. Hlavní roli v tom hrál příplatkový adaptivní pneumatický podvozek.

A ještě jedno musím dodat. Ani jednou, za celou dobu týdenního testu, jsem si neuvědomil, že sedím v autě, které jezdí na naftu, nikoli na benzin. Vysokovýkonný turbodiesel, který byl v testovaném modelu A6 3.0 TDI competition, s nímž Audi oslavilo 25. výročí motorů TDI, byl skvost. Díky funkci overboost jsem měl k dispozici dokonce krátkodobě výkon 346 koní.

Pochvalu zasloužila i osmistupňová optimálně zpřevodovaná automatická převodovka, která ho doplňovala. Vše probíhalo hladce a vytříbeně, přitom ale s doslova drtivým zrychlením, když bylo třeba.

Hodně muziky

Testovaný vůz rozhodně nebyl zadarmo. Za hodně peněz však nabídl množství nejrůznějších asistentů a systémů. Jednak těch potřebných – na vrcholu stál adaptivní tempomat s funkcí Stop & Go a dále systémy Audi side assist, jejichž radary sledují prostor za vozem, aby byla zajištěná bezpečná změna jízdního pruhu, a Audi active lane assist, který zabraňuje nežádoucím změnám směru jízdy.

I těch, které rozmazlovaly – třeba přední a zadní kameru, automatické parkování, vyhřívání sedadel vpředu a vzadu, čtyřzónovou klimatizaci, bezklíčový přístupový systém Advanced key, možnost otevřít zadní dveře „nakopnutím“ pod vozem, Bang α Olufsen Advanced Sound System. Libůstkou bylo i servomechanické dovírání dveří.

A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Manuál vozu měl 261 stran a návod, jak ovládat navigaci a další systémy 121. To bylo čtení na týden. Otázkou však je, co všechno je zapotřebí a co už je za hranou.