Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Chameleon

Profit

Šmrncovní japonský mikrobus nabízí nezvyklý komfort. Na silnici však působí poněkud unylým dojmem.

 

Toyota Proace Verso je silniční koráb mnoha tváří. Na palubu dokáže přijmout stejně tak pět jako devět lidí a k tomu velkou porci zavazadel. Záleží na konfiguraci sedadel. Ve verzi VIP nabízí na kolejnici mezi druhou a třetí řadou sedadel i sklopný stoleček.

Silná trojka

Testovaný vůz je veden v kategorii lehký užitkový vůz, ale spíše by mu slušelo označení luxusní MPV. Je výsledkem další spolupráce Toyoty a PSA Peugeot Citroën. V současnosti se vyrábí ve Francii na stejné lince s Peugeotem Traveller a Citroënem Space Tourer, se kterými využívá společnou podvozkovou platformu.

Proace Verso je nabízen ve třech velikostech: City (4609 mm), L1 (4959 mm) a L2 (5309 mm) a v nabídce jsou pouze dieselové motory 1,6 l (95 k a 115 k) a 2,0 l (150 k a 177 k). Všechny jsou vybavené účinnou technologií start–stop a využívají aditiva AdBlue snižující škodliviny z výfukových plynů, náplň v nádržce je třeba vyměnit každých 15 tisíc kilometrů. Vyhovují normě Euro 6.

Stupně výbavy jsou pojmenovány Shuttle (cena začíná na 460 900 korunách, bez DPH), Family a VIP, což jasně naznačuje, pro koho jsou zvláště určené: pro taxikáře, živnostníky, rodiny a korporátní svět.

Hlavně klid

Testoval jsem vůz s nejluxusnější výbavou VIP a nejsilnějším motorem, který spolupracoval s šestistupňovou automatickou převodovkou. Zrychloval za svižných 10,1 sekundy a překvapil skvělou spotřebou. Dlouhodobě jsem jezdil za necelých sedm litrů na sto kilometrů. Výrobcem udávané kombinované spotřebě (5,7 l/100 km) jsem se přiblížil jen jeden den, když jsem nasadil svůj nejméně oblíbený styl „ploužák“.

Horší už to ale bylo s řízením. Přišlo mi tak nějak bez lesku, němé. V agresivně projížděných zatáčkách jsem se chvílemi dost trápil. Ale ono to bylo možná dobře. Tenhle řemeslně velmi kvalitně zpracovaný mikrobus byl totiž předurčený pro něco jiného než pro závodění na okreskách, totiž pro klidnou, komfortní jízdu. A to splňoval skvěle. Tímhle má ostatně šanci uspět, to rozhoduje o koupi vozu této třídy.

Odpružení bylo příjemně měkké, rychle jsem zapomněl na to, že vlastně sedím v „dodávce“. A ještě jedno jsem kvitoval: po celou dobu náročných zkoušek v okolí České Lípy mě nezatahal za uši jediný pazvuk z kabiny. Také odhlučnění bylo velmi dobré, i když studený motor o sobě dával přece jen vědět, zněl poněkud chraplavě a na extrémně rozbitých silničkách se při kodrcavé jízdě ozývalo občas při tvrdých dorazech i zavěšení. Zato na kvalitních asfaltkách si Proace nezadal s osobními vozy.

Salon na kolech

Ač Toyota není prémiová značka, testovaný vůz neskrýval vysoké ambice. Ne nadarmo nesl hrdé označení VIP; byl zrozen, aby nabídl komfort na kolech. Měl šest kožených sedadel včetně dvou čelních vyhřívaných, s masážní funkcí, vzadu stolky na opěradlech sedadel.

Sedadla zabudovaná v kolejnicích nabídla dostatek prostoru i pro dlouhány. Byla sklopná, posuvná dopředu a dozadu, a jak jsem zjistil, snadno demontovatelná. V prostřední řadě bylo možné sedadla otáčet, a vytvořit tak méně formální uspořádání.

Navíc vedoucí firemní pracovníci – podle Toyoty je tento vůz určen především jim – se nemusejí bát, že jim při postávání v koloně bude někdo nakukovat přes rameno do počítačů. Zatmavená skla poskytovala dostatek soukromí (stupeň propustnosti světla deset procent). Naopak záplava světla pronikala do interiéru panoramatickým střešním oknem, když jsem odhrnul manuálně ovládané rolety.

Nastupování usnadňovaly elektricky posuvné boční dveře ovládané pohybem nohou. Co mě šokovalo, to byly doslova obří výklopné zadní dveře umožňující při svém otevření velmi pohodlné nakládání zavazadel (ale i třeba postávání v dešti). Ocenil jsem i praktické zadní otevírací okno. To bylo k nezaplacení ve stísněném prostoru krytých pražských parkovišť, kde jsem neměl šanci zadní dveře otevřít. Umožnily bezproblémové nakládání menších předmětů.

Spolehlivý strážce

Co dodat na závěr o vozu, který je zvenku nenápadně elegantní, zato uvnitř až nabubřele komfortní? Klame mistrovsky tělem. Je to opravdový chameleon. Navíc je praktický, ekonomický (standardní interval údržby je předepsán jako variabilní s proběhem 30 tis. km/jeden rok), neuvěřitelně flexibilní. A cestujícím kryje záda doslova záplavou bezpečnostních prvků. Nelze se divit, je to model Toyoty, značky pyšnící se u svých vozů jistotou a spolehlivostí.

Proace Verso je tak vybavený sadou systémů Toyota Safety Sense – adaptivním tempomatem, automatickými dálkovými světly, upozorněním na možnost kolize, systémem sledování únavy řidiče, upozorněním na opuštění jízdního pruhu, rozpoznáním dopravních značek. Dále třeba systémem svícení do zatáček, head-up displejem, senzory deště a šera, protiblokovacím systémem brzd s elektronickou distribucí brzdné síly.

A asi je zbytečné dodávat skutečnost, která se u vozů japonské značky Toyota už tak nějak předpokládá: obdržel pět hvězdiček v bezpečnostním testu Euro NCAP.