Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Kde je cukr, tam jsou mravenci

Profit

Muž s kárkou a na ní hromada kradeného kovového odpadu – ještě nedávno to byl v Česku běžný obrázek. „Přítrž tomu učinilo až zavedení bezhotovostních plateb,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

 

Před dvěma lety rozhodlo ministerstvo životního prostředí o zavedení bezhotovostních plateb za výkup kovového odpadu a o dalších opatřeních. Krádeže kovů od té doby klesly o 72 procent. Čekal jste to?

Musím se přiznat, že ne, ne až takový úspěch. Starostové, představitelé komunální správy, Ředitelství silnic a dálnic, Správy železniční dopravní cesty, všichni si v minulosti, a právem, stěžovali. Ztrácely se zabezpečovací zařízení, kabely, víka kanálů, každý z nás znal někoho, komu ukradli třeba okapy. Všichni opakovali, že je to neřešitelné, že by se musel postavit policista ke každé sběrně. Což dokonce některé obce dělaly a kárkaře vracely zpátky. My jsme si ale říkali, že není možné, aby to nešlo vyřešit. A přišli jsme s ideou bezhotovostního výkupu. Narazilo to okamžitě na odpor kaprů, kterým jsme se chystali vypouštět jejich rybníčky. Ten odpor maskovali hlasitě za zájem lidí. Říkali, že jim sebereme možnost odevzdávat jejich majetek, dostávat za něj peníze. Nakonec jsme ale získali podporu starostů a mnoha dalších politiků a podařilo se nám takzvanou bezhotovostní vyhlášku prosadit. A změna přišla rychle, během několika měsíců. Máme srovnání let 2014 a 2016, trestné činy spojené s krádežemi kovů poklesly za ty dva roky o 72 procent, na železnici dokonce o 90 procent!

Kolik sběren kvůli tomu zavřelo?

Neříkám, že to neznamenalo žádné dopady do tohoto byznysu. Ale pokud sběrna zavřela jen kvůli tomu, že vykupovala kradené zboží, tak to je přece jedině dobře. My jsme pravděpodobně země, a to určitě v Evropě, ne-li ve světě, která má na počet obyvatel největší počet sběren a výkupen. Bylo jich přes čtyři tisíce. To samo o sobě svědčilo o tom, že se ten byznys vymkl z kloubů.

To je asi lidská přirozenost. Kde ti aktivní ucítí příležitost pro byznys, tak do toho jdou. Viz třeba dneska lékárny, čerpací stanice, ty všechny jsou obrazně řečeno na každém rohu…

Na rozdíl od lékáren nebo čerpacích stanic, u kterých je to byznys s pravidly – úspěšní budou ti, kteří zákazníka přesvědčí, že jsou ti praví –, tak tady byl problém v tom, že téměř nebyla šance velký počet výkupen zkontrolovat.

Také Petr Miller, předseda Svazu výkupců a zpracovatelů druhotných surovin, se vůči bezhotovostním platbám hlasitě vymezoval. Argumentoval, že to ublíží poctivým občanům.

Mnohokrát jsem s ním jednal. Ale myslím, že nás realita rozsoudila. On tvrdil, že to nebude fungovat, bude se to dramaticky obcházet, nebude to znamenat pokles trestné činnosti a jenom otrávíme slušné lidi bez bankovního účtu. Ale to se nestalo. A co je zajímavé, vedle toho, že dramaticky klesl počet trestných činů, tak neklesl výkup. Ani se nesnížil masově počet výkupen. Dnes nám dokonce mnozí jejich představitelé říkají, zaplaťpánbůh za to, že jsme se zbavili ilegálů. Vyhláška se masivně neobchází. Což ukázaly i kontroly. A když dostaneme nějaký podnět, tak to postupujeme České inspekci životního prostředí. Ta má možnost kontroly.

Proti bezhotovostním platbám protestovali i mnozí poslanci. Argumentovali, že to je další regulace, omezení svobody.

Ve sněmovně jsem se dokonce setkal s argumentem, který mnou úplně otřásl: „A co ti lidé budou dělat, když nebudou moct krást ty kovy? Budou nás zabíjet?“ To bylo šílené. Neměli jsme si tedy těch krádeží všímat? Policie opakovaně bezhotovostní vyhlášku ocenila jako prostředek, který dramaticky snížil kriminalitu. A také představitelé dalších organizací říkali, že nevěřili, že ten efekt bude takový. A počet trestných činů klesá i letos. Nemůžeme si ale samozřejmě myslet, že to klesne úplně na nulu.

Žijete v severních Čechách. Potkal jste vy osobně v poslední době někoho s kárkou?

Potkal, ale už vídám těchto lidí mnohem méně. Moje oblíbené thajské přísloví říká: Kde je cukr, tam jsou mravenci. Byla tady poptávka, výkupny na každém rohu, zcela neregulovatelný trh. Mne jen mrzelo, že ne všechny profesní asociace zahrnující výkupny a sběrny tomu šly naproti. Přitom hlavně ony měly mít zájem, aby hájily poctivé mezi sebou. A nehledaly možnosti, jak to řešit. Musely minimálně tušit, že mezi nimi byla řada nepoctivých, kteří kradené zboží vykupovali. Podněty a kontroly tomu jasně nasvědčovaly.

Byla na stole jiná možnost?

Ne. Jedině tahle rozumná, únosná míra regulace přes bezhotovostní platby. A věřte, že jsme nad ní přemýšleli dlouho. Podílelo se na tom mnoho lidí. I starostů, kteří to v minulosti schytávali z první linie, když jim lidé chodili nadávat. Udělejte s tím něco, chtěli po nich. A analogický byl zásah, který jsme udělali později proti paličům odpadů. To také někdo mohl považovat za nepřiměřenou regulaci. A já jsem byl rád, že jsme to obhájili před Ústavním soudem. Jsou prostě situace, kdy selžou jakékoli výzvy ke slušnému a etickému chování. Tady se jasně ukazovalo, že počet trestných činů spojených s kovovým odpadem, kterých bylo v České republice 12 tisíc ročně, neklesal. Dokonce stále stoupal. A lidé byli zoufalí. Ukradli jim dvakrát nebo třikrát okapy. A postižení říkali: Státe, jak nás chráníš? Nejsi schopen zajistit naši bezpečnost. Proč tedy máme platit daně, když nám nepomůžeš?

Co dál? Mluví se o tom, že by měly být ve všech sběrnách kamery.

Kamery už mnozí mají. Kvůli ochraně svého majetku. Tak to by neměl být problém, aby si je pořídili i ti zbývající. Ale zatím to není povinnost. Povinnost mít kamery měla vyplynout z nového zákona o odpadech. Bohužel ten je tak komplexní a obsáhlý, že už ho nestihneme přijmout v tomto volebním období. Byly v něm zakotveny body jako prevence vzniku odpadů, podpora recyklace, poplatek za ukládání na skládky, kamery ve sběrnách, podmínky k odnětí licence na výkup kovů krajským úřadem a mnohé další. Pevně věřím, že příští vláda, příští sněmovna, zákon přijme, protože je v zásadě hotový. A mohl by začít platit od roku 2019.

Jen jestli nejste příliš velký optimista. Byl proti němu opravdu silný odpor…

Pro nás je klíčový Svaz měst a obcí. Tam se, myslím, základní shoda rýsuje. Jsou ale samozřejmě jiní, kteří budou vždy proti. Nemůžeme chtít třeba od „skládkařů“, aby si sami vypouštěli vlastní rybník. Nemůžeme čekat, že budou nadšeně aplaudovat novému zákonu, když jde proti skládkování. Své zájmy má určitě i Svaz průmyslu a dopravy.

Mohl byste zmínit evropské země, kde postupují obdobně?

Bezhotovostní platby plus registr a kamery mají Velká Británie, Francie a Slovensko. Je to ale složité, porovnávat se s některými západoevropskými zeměmi. Když jsme je obesílali s dotazem, jak čelí této kriminalitě, tak na nás koukali překvapeně, nechápali to, například sousední Rakousko. Oni se s něčím podobným, že by se u nich kradla víka od kanálů, téměř nesetkávali.

Jak se díváte na výtky, že stát tímto způsobem zasahuje nepřiměřeně do podnikání? Chce všechno sledovat, mít podchycené. Co už je za hranou?

Ta hranice je dost často rozmazaná. Snažíme se ale striktně držet jednoho základního pravidla – pokud přicházíme s novou regulací, pak ji vždycky děláme po velmi dlouhé debatě s experty na danou oblast. A musím zmínit také to, že mnoho regulací přichází z evropské legislativy. To se nevymlouvám, to konstatuji. Je to až 80 procent legislativy týkající se životního prostředí. To transponujeme do našeho právního řádu, tam je manévrovací prostor relativně malý. Ale pak jsou věci, jako krádeže kovů nebo regulace spalování odpadů, a to jsme připravovali i roky. V některých případech jsme navázali na práci našich předchůdců, kteří často neprojevili ve finále dostatek odvahy, aby tato pro někoho nepopulární opatření přijali. Kdybychom se pohybovali v nějakém ideálním světě a byl mravní zákon v nás všech, nepotřebujeme žádné zákony ani regulace. Tak to ovšem není. A pak je ještě jedna podmínka, alespoň tedy pro mě: mělo by to být jednoduché, a ne aby se to měnilo každý měsíc nebo příliš často. Ideálně tak, aby to bylo pro podnikatele předvídatelné. Takto jsme udělali třeba program Nová zelená úsporám.