Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Kašmír, vlna, hedvábí. Krejčovinu máme v krvi

Profit

Tradice, řemeslo a design, to jsou hlavní zásady tvorby Lea Macenauera. Zkušenosti sbíral nejen v Miláně u Calvina Kleina, ale také v londýnském Savile Row, centru tradičního krejčovského řemesla.

 

„Krejčovina se u nás dědí,“ říká Leo Macenauer, jehož dědeček Josef byl ředitelem dřívějšího oděvního gigantu OP Prostějov. „Děda řídil závod na pánskou konfekci v době jeho největší slávy, maminka má vlastní textilní dílnu a táta zase firmu na software pro oděvní výrobu,“ vysvětluje během schůzky, která se odehrává v jeho salonu v pražské Soukenické ulici.

Tady se musí cítit dobře každý muž, který si zakládá na svém dokonalém vzhledu. Interiér designovaný v duchu 19. století, jazzový hudební podkres a vzorkovnice s vlněnými látkami jsou v dokonalé souhře nejen s kabáty a obleky na stojanech, ale také s přístupem krejčího, který je zároveň návrhářem, jenž bude vytvářet oblek na míru od výběru látky po konečné úpravy na poslední zkoušce.

Pánská móda je jiný svět

„Střihy si vytvářím sám, přesně podle typu postavy zákazníka,“ potvrzuje Leo. „Moje začátky ale směřovaly trochu jinam. K dámské módě. Už ve škole vám totiž řeknou, že móda pro ženy je kreativnější, snazší z pohledu byznysu. O módu pro pány se zajímá mnohem míň lidí,“ vysvětluje, „jedná se o dva úplně odlišné světy. Žena si může vybrat z obrovské nabídky módního oblečení, v širokém cenovém spektru od pár stovek po drahé modely. Ale také je tam velká konkurence.“

„V pánské módě je to jinak, my si tolik vybírat nemůžeme. I když v poslední době se to trochu zlepšuje i u nás,“ dodává. Navíc muži příliš nemilují nakupování, takže se jim mladý návrhář snaží i tuto stránku věci zpříjemnit. „U nás si během výběru a zadávání zakázky dá klient kávu nebo whisky, popovídáme si, je to pro něj zábavné nebo alespoň příjemné. Potom to řekne svému nejlepšímu kamarádovi a máme potenciálního nového klienta. U žen je to jiné – žena se snaží zůstat výjimečná a není v jejím zájmu prozrazovat, odkud pocházejí nejlepší kousky z jejího šatníku,“ vysvětluje Leo Macenauer, proč se pustil do oblasti, která je přece jen o dost náročnější třeba na finance. Musíte mít nejen dobré nápady a šikovné ruce, ale také nakupovat ty nejlepší látky, nabídnout zákazníkovi odpovídající prostředí a hledat netradiční způsoby oslovení.

Z Prostějova do Milána

Do módního světa se totiž těžko můžete pustit bez předchozí dokonalé průpravy. Nestačí kreativita a designérské vlohy, nevystačíte si se znalostmi trendů a sledováním přehlídek světových návrhářů. Módní byznys je leckdy tvrdý a velké kamarádství tam na nikoho nečeká.

„Po absolvování střední umělecké školy v Prostějově jsem sice získal první cenu na Prague Fashion Weeku, na vysokou do Prahy mě ale potom nevzali. Takže jsem studoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně oděvní design, což byl ten nejlepší start další kariéry,“ svěřuje se Macenauer, „v rámci školní praxe jsem se dostal na stáž do Milána ke Calvinu Kleinovi, později jsem pracoval pro módní firmy v Británii a dostal jsem se i do Londýna na prestižní uměleckou školu Central Saint Martins a do salonu Charlie Allen.“ Cesta do Prahy vedla přes další zkušenosti u českých firem, nakonec se Macenauer rozhodl pro butik v centru, který otevřel přede dvěma lety.

Servis je v Česku mizerný

I když také v pánské módě roste v poslední době konkurence i u nás, značka Leo Macenauer nabízí přece jen něco navíc: „Snažím se zůstat u takzvané staré školy. Když přijdete k nám do salonu, budu se vám věnovat já osobně jako majitel značky, což není zrovna obvyklé. Také se nesnažíme oslovovat muže v nákupních centrech. Naším cílem je hlavně vyplnit mezeru na trhu v servisu vůči zákazníkům. Tady v Česku je to nastaveno tak špatně, že servis v pánském oblékání je na hrozné úrovni.“

Mladý designér se to snaží změnit. Odmítá se smířit s tím, že se prodavači v obchodech tváří nezúčastněně a číšníky v restauracích nezajímá, jak si hosté pochutnali. „Jako dobrý příklad bych uvedl značku Paul Smith, to je můj vzor chování k zákazníkům. Každá jejich prodejna je jiná, chovají se tam k vám velmi příjemně, je evidentní, že se to dá nastavit a uhlídat i ve větším počtu zaměstnanců. Já sám takovou zkušenost se zaměstnanci ještě nemám, ale věřím, že se to dá zvládnout,“ říká. Je to podle něj nejen otázka důvěry, ale také sebedůvěry: „Když nedůvěřuji sám sobě, jak mohu věřit svým zaměstnancům, jak bych jim mohl jít příkladem?“ Ani uspěchaný styl života nemusí být tomuto obchodnímu modelu na překážku. Zákazníka, který se opakovaně vrací a přichází se smluvit na další zakázce, už v salonu znají, vědí, jaký je jeho vkus i životní styl, takže výběr může proběhnout velmi rychle a ušetřený čas se dá věnovat popovídání o rodině nebo o jeho zájmech.

Pomáhají rodiče i finanční partner

Značka šije podle Macenauerových návrhů v Čechách i na Slovensku v několika dílnách. „Máme vlastní střihy a technologie, rozdíl mezi námi a konkurencí je v tom, že my nevyplňujeme tabulky mírami zákazníka. Já si vás změřím, vyfotím, potom ty fotografie studuji, vaše držení těla... Vymodeluji pak zcela unikátní střih jen pro vás, na košili, na kalhoty, na sako. Vytvoříme nejdřív model, a teprve když sedí, stříháme z finálních materiálů. Hotový výrobek vám předám až na čtvrté zkoušce, oblek se šije tak pět až šest týdnů. Košili budete mít do dvaceti dnů. Kdybyste si jich chtěl objednat deset najednou, ušijeme nejdřív jednu, a teprve když dokonale sedí, vyrobíme dalších devět. Způsob, jakým se v našem salonu šije oblek, se sice nedá pojmenovat bespoke, protože šití je strojové, ale péče o zákazníka je stejná, jako kdyby byl šitý ručně. To, čemu se v českých salonech běžně říká bespoke, ve skutečnosti bespoke není. Když jsem byl na stáži v Savile Row, viděl jsem, že tam se takový ručně šitý oblek běžně vyrábí na devět zkoušek,“ vypráví o své práci.

Aby si značka udržela vysokou úroveň, je zapotřebí nejen pomoc rodičů, kteří poskytují hlavně celoživotní zkušenosti. Významnou roli hraje i spolupráce s finančním partnerem, který pomáhá s marketingem, s obchodními smlouvami. „Neobejdeme se ani bez kapitálové pomoci od banky. Já osobně se ale věnuji především tomu, čemu rozumím, designu a krejčovině,“ vypočítává Macenauer. V jeho kolekcích najdete oblečení z kašmíru, velbloudí vlny, hedvábí: „Například cena obleku se pohybuje od dvaceti do sedmdesáti tisíc, nejčastěji si zákazníci pořizují oblek v ceně tak kolem třiceti tisíc.“

A co také hraje roli při výběru vhodného oblečení? „Potřebuji vědět, v jakém prostředí a v jakém čase se klient bude v obleku pohybovat. Do šesté hodiny večerní je všechno trochu světlejší, a i když je univerzální barva modrá, má mnoho různých odstínů. Po šesté by měly barvy obleků tmavnout. Móda sice také hraje roli, ale nemůže být jediná určující. Od toho jsem tu já, abych mu poradil, co snese jeho postava. Když si pořizuje oblečení na míru, měl by v něm především dobře vypadat a také se výborně cítit. To je přece jeden z podstatných rozdílů oproti běžné konfekci,“ uzavírá Leo Macenauer.