Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Jak zlevnit veselku? Škrtnout fotografa, kapelu… nebo se vůbec neženit

Profit

Částky vynakládané na svatby mohou na první pohled vypadat astronomicky, ve skutečnosti však lidé utrácejí stále méně.

 

Menší a levnější. Tento trend se neprosazuje pouze v oborech, jako je elektronika nebo energetika, ale stále častěji také u společenských událostí, jako je svatba. Veselkou novomanželé nechtějí ani tak ohromit, chtějí si ji spíš více užít podle svých představ. Rozdíl mezi současnými novomanželi a generací jejich rodičů je přitom propastný. Zatímco v 70. letech byli Češi ochotni utratit za svatbu až šestinásobek průměrného platu, v současnosti už je to jen dvojnásobek průměrné mzdy.

„Stejně jako v jiných odvětvích je u investic do svateb patrný radikální propad na konci první dekády. Ekonomická krize změnila spotřebitelské chování. Od zmiňovaných 70. let totiž cena svatby rostla. Na přelomu milénia byly páry ochotny zaplatit zhruba trojnásobek průměrného měsíčního příjmu,“ vysvětluje Jakub Pavel, ředitel retailového bankovnictví Equa bank, která průzkum zaměřený na svatby provedla.

Dotazovali se novomanželů, kteří si svatbu odbyli během druhé poloviny 20. století, a těch, kteří svatbu teprve plánují. Například v 70. letech zaplatily páry za svatbu nejčastěji šestinásobek průměrného měsíčního příjmu, který činil zhruba 2300 korun. Za čtyřicet let se průměrný plat sice zvýšil více než desetinásobně a mezi lety 2010 až 2016 dosahoval zhruba 25 300 korun, v porovnání s generací svých rodičů ovšem dnešní novomanželé do svatby investují nejčastěji pouze dvojnásobek průměrné mzdy, tedy v průměru 50 400 korun. A úsporný trend pokračuje. Ti, kteří svatbu teprve plánují, za ni chtějí dát ještě méně, a to průměrně 43 400 korun.

Svatební náklady vs. průměrná mzda
  • 70. léta šestinásobek příjmu 
  • 2010–2016 dvojnásobek příjmu 
  • budoucnost 1,7násobek příjmu


Chytrý telefon nahradil kameramana

 

Nejvíce Češi při svatbách šetří na videozáznamech a fotografech. Nástup chytrých mobilních telefonů, které zvládnou fotit i točit videa, sebral profesionálům část jejich klíčových příjmů. Zatímco fotograf bývá na svatbě téměř vždy, kameraman už není tak často zastoupený jako dříve.

„Ani fotograf ovšem není vždy profesionál, tedy za tu službu placený, ale dost často svatbu fotí kamarádi novomanželů. Což považuji za obrovský problém a nerozvážnost, jelikož tito lidé absolutně nemají ponětí o tom, co to znamená svatbu fotit,“ popisuje svoji zkušenost fotograf a kameraman Petr Marhoul. Práci fotografů někdy pozoruje z pozice kameramana. „Vůbec netuší, o čem svatba je, neumějí komunikovat a jen stojí a čekají, až se jim před objektiv postaví nějaká skupinka. Chybí organizace z jeho strany, vše trvá dlouho, není co natáčet,“ říká Marhoul.

Protože statické snímky si svatebčané díky dostupné technice nafotí často sami, mění se i práce profesionálních fotografů. „Osobně se snažím svatby fotografovat spíše reportážním stylem – tedy co nejméně strojených, upřených pohledů do objektivu a co nejvíce momentek. Od ranních příprav přes obřad, hostinu až k večerní zábavě,“ popisuje Marhoul.

"Portrétním, aranžovaným záběrům věnujeme s novomanželi většinou cca hodinu. Bohatě to stačí, aby vznikla řada hezkých fotek, opět v co nejpřirozenějším duchu,“ doplňuje fotografka Katka Jelenová.

Mění se i způsob, v jaké podobě novomanželé fotografie získávají. „Drtivá většina zákazníků již nechce fotografie v tiskové podobě. Já odevzdávám práci na DVD či flash disku. Žádnou statistiku si nedělám, ale občas mi klienti řeknou, že si z výsledných fotografií nechají udělat fotoknihu nebo nejbližším příbuzným vytisknou pár fotek na památku,“ zmiňuje Jelenová.

Polovina párů si platí svatbu sama

Mezi další věci, na kterých nyní lidé na svatbách šetří, patří kapela, počet pozvaných hostů, svatební cesta nebo svatební noc. Za uplynulá čtyři desetiletí se změnil také způsob financování svateb. Zatímco v 70. až 90. letech to byli hlavně rodiče snoubenců, kteří platili buď svatbu celou, nebo na ni významně přispěli, trendem posledních let je finanční nezávislost snoubenců. Podle průzkumu Equa bank si například v posledních šesti letech každý druhý pár platil svatbu sám. Většina z nich (86 procent) si svatbu financovala z vlastních zdrojů, zbývajících 14 procent párů si peníze vypůjčilo.

„ Městské ženy jsou ochotnější zaplatit si ,svatbu bez starostí’ a investovat více peněz do promyšleného detailu. “

Mezi svatbami jsou přitom značné rozdíly i podle regionů nebo v závislosti na tom, zda se berou lidé z města či venkova. Nejdražší svatby se konají v Praze, kde cena každé třetí převyšuje 100 tisíc korun. „Městské svatby jsou elegantnější a designově propracované. Nevěstám z města hodně záleží, aby jejich svatba byla nejen zábavná, trendová, ale i vizuálně krásná. Městské ženy jsou ochotnější zaplatit si ,svatbu bez starostí’ a investovat více peněz do promyšleného detailu,“ vysvětluje Renata Krňáková, jednatelka společnosti MojeParty.cz.

Podle ní klasické svatební rituály ve městech ustupují originálnějšímu pojetí svatební zábavy. „Objevují se svatební fotokoutky, sweet bary. Klasické koláčky do výslužek nahrazují menší pozornosti pro hosty. Výjimečné však nejsou situace, kdy nevěsta z města vyhledává venkovskou usedlost nebo statek jako zajímavou svatební lokalitu. Přírodní svatby a venkovní obřady v moderní podobě jsou oblíbeným trendem,“ dodává Krňáková.

Venkov je srdečnější

Tradiční venkovské svatby jsou podle ní naopak více uvolněné a lpějí na zaběhlých rituálech. „Obecně jsou i hosté bezprostřednější a soudržnější. Jakmile zazní první písnička, všichni svatebčané, včetně babiček, jsou na tanečním parketu. Svatby jsou oproti městu klasičtější a početnější. Prioritou je stále hostina a dobrá zábava,“ popisuje Krňáková. Nejčastější výslužkou na klasické svatbě jsou stále koláčky. Na venkovských svatbách platí, že před veselkou peče celá rodina. I zde je ale v posledních letech vidět posun k designovým dekoracím a doplňkům, které dříve nebyly pro svatební den tak podstatné.

Věk novomanželů

  • ženich 60.–90. léta 24,5 roku 
  • nevěsta 60.–90. léta 21,5 roku 
  • ženich 2012 32,3 roku 29,6 roku
  • nevěsta 2012 32,3 roku 29,6 roku
  • ženich průměr i s opakovanými manželstvími 35 let 32 let
  • nevěsta průměr i s opakovanými manželstvími 35 let 32 let 

Rozdílný přístup ke svatbám vyplývá také z rostoucího věku, kdy lidé sňatek uzavírají. Zatímco v 60. až 90. letech se průměrný věk při prvním sňatku pohyboval u mužů kolem 24,5 roku a u žen kolem 21,5 roku, od roku 1991 se zvyšoval a v roce 2012 byl průměrný věk při prvním sňatku u muže 32,3 roku a 29,6 roku u žen. Vzhledem k tomu, že značná část manželství končí rozvodem a někteří lidé uzavírají sňatek opakovaně, pohybuje se věk průměrného ženicha kolem 35 let a nevěsty kolem 32 let.

„Partneři více váhají a často se berou až po delší známosti. Svou roli hraje ekonomická i životní odpovědnost. Zakládat rodinu není laciná záležitost. Single život již dnes není handicap. Touha po volném a samostatném životě je mezi mladou generací stále častější,“ zmiňuje Krňáková.

Z toho zároveň vyplývá, že budoucí novomanželé jsou většinou zaměstnaní a mají i vlastní finance. „Proto si převážně sami zařizují celou svatbu a rozhodují o zásadních věcech i výši rozpočtu,“ popisuje Renata Krňáková. Jaký bude ten svatební, plánují partneři většinou společně.

Stále větší roli hraje promyšlený design svatby. V současnosti je více možností. „Dříve nebyly svatební agentury a prodejny se svatebními dekoracemi. Nekladl se příliš důraz na trendy stolování, výzdobu svatebních prostor a obřadu. Vlivem internetu a sociálních sítí, jako je Pinterest, YouTube nebo Facebook, jsou svatby do detailu propracovanější. Samozřejmě je i velký rozdíl v módě a stylu šatů,“ popisuje Krňáková další rozdíly.

Děti i bez obřadu

Lidem, kteří se pohybují ve svatebním byznysu, nedělá vrásky jen to, že se novomanželé a jejich rodiče snaží na veselce šetřit. Ještě horší je fakt, že dlouhodobě klesá počet obřadů. Zatímco například v roce 1973 se uskutečnilo 99 518 sňatků, v roce 1995 už to bylo jen 54 956 sňatků a v roce 2015 pak pouze 48 200 sňatků.

„ Za nejméně důležitou považují svatbu ještě před narozením dítěte lidé ve věkové kategorii 36 až 44 let. “

Na rozdíl od předchozích desetiletí lidé nevidí svatbu jako podmínku pro založení rodiny. Tradiční model, kdy se očekávalo, že dítě se narodí až po svatbě, je dnes na ústupu. „Z hlediska generací považují svatbu ještě před narozením dítěte za nejméně důležitou lidé ve věkové kategorii 36 až 44 let. Jen 21 procent z nich zastává názor, že nejdříve má být svatba, potom dítě. O něco lépe nahlížejí na svatbu příslušníci mladší generace, kterou dnes označujeme jako generaci Y. Z nich svatbu za důležitou považuje 24 procent,“ říká Pavlína Musilová, odpovědná za řízení marketingu a PR finanční skupiny Wüstenrot. Nejvíce příznivců má manželství u lidí ve věku 45 až 53 let, mezi kterými se 28 procent kloní k názoru, že dítě by se mělo narodit až po svatbě.

Bohatství jako překážka

Do skupiny lidí, kteří se do svatby nehrnou, patří například ti s velkým majetkem nebo nadprůměrnými výdělky. Jsou totiž zvyklí si o svých financích, zájmech i životních krocích rozhodovat sami. Protože si zakládají na své nezávislosti, nechtějí se vázat ani v manželství. Pokud se již pro sňatek rozhodnou, mají ho dobře prokalkulovaný, myslí od začátku na zadní kolečka a chtějí mít uzavřenou předmanželskou smlouvou, případně zúžené společné jmění manželů.

Druhým důvodem k rezervovanějšímu přístupu ke svatbám bývá obava z možného rozvodu. Protože se stále větší procento manželství rozpadá, mají z možného rozchodu provázeného soudními tahanicemi obavy nejenom lidé, kterým již jedno manželství ztroskotalo, ale i novomanželé, kteří k sňatku přistupují poprvé. Narůstá také podíl lidí, kteří si nejsou výběrem svého partnera zcela jistí, a tak nevstupují do manželství proto, že rozmýšlejí, zda se časem neobjeví někdo vhodnější.

V neposlední řadě také ubylo výhod, kvůli nimž se lidé v minulosti brali. Manželství bylo dříve snazší cestou k přidělení bytu a přinášelo výhody také v dědickém řízení nebo při jednáních s úřady. V rámci všeobecného zrovnoprávňování však v posledních dvou desetiletích většina „přidané hodnoty“ pro sezdané páry vymizela nebo se dostaly na úroveň těch nesezdaných. Navíc manželství není nutné ani pro společné příjmení dětí, kdy stačí prohlášení o otcovství na matrice, ani pro vymáhání výživného.