Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace

Jiřina Kubešová má vytříbený jazýček

Profit

Když ucítila opojnou vůni pražených kávových bobů, pochopila, že se čokoláda stala její vášní.

 

„Buďto to v sobě máte, anebo ne,“ říká majitelka Chocco Caffé, útulné kavárny v samém srdci Litomyšle, vyhlášené výrobou ručně zhotovených pralinek. Místní se sem rádi vracejí a turisté neopomenou zavítat po prohlídce kulturních památek do čokoládou provoněného interiéru. Ptát se však v Litomyšli kolemjdoucích na Chocco Caffé je pošetilé. Nikdo kavárně totiž neřekne jinak než Pralinka.

Čokoládové vnuknutí

Přízvisko po čokoládovém minibonbonku by kavárna těžko dostala bez jasného konceptu. Ten se zrodil roku 2005 během rekonstrukce zakoupených prostor na Smetanově náměstí. „Když manžel ten dům koupil, věděli jsme, že chceme dole mít kavárnu. Ale co do ní?“ vzpomíná Jiřina Kubešová.

Rozuzlení se dostavilo během oslavy hranatých narozenin majitelky. „Moje kamarádka mi darovala krabici pralinek. Seděli jsme spolu, ještě s jejím přítelem a mým manželem, pili víno a vymýšleli všechno možné, co by se do kavárny hodilo. Najednou přišla chuť na něco dobrého, tak jsme otevřeli tu krabici. Mlsali jsme a zkoumali každý bonbonek, až nás to napadlo – půjdeme do čokolády, především do pralinek!“ vzpomíná.

Ty se staly hlavním záměrem a lákadlem pro mlsné jazýčky. Ještě před otevřením kavárny v dubnu 2008 však musela Jiřina Kubešová urazit dlouhou cestu. Chtěla totiž pralinky vyrábět sama a dozvědět se co nejvíc informací ze světa čokolády.

„Četla jsem, ochutnávala a zajímala se o prezentaci pralinek. Před deseti lety nebylo úplně jednoduché dostat se k něčemu takovému. Nejdřív jsem se školila u cukrářky Mirky Slavíkové v Praze, která mi jako první namočila ruce do čokolády,“ vzpomíná paní Kubešová, „potom jsem absolvovala školení na zpracování čokolády přímo ve Francii a v Belgii. Začala jsem taky shánět kvalitní čokoládu. Dostala jsem se k dodavateli, který už má zastoupení v Čechách a dováží sem čokoládu zpracovanou v malých pecičkách nebo blocích. Byla to firma Almeco, se kterou spolupracuji dodnes.“

Kus po kuse

Poslední rok před otevřením Chocco Caffé se nesl ve znamení velkých příprav a sebezdokonalování ve výrobním procesu. „Zedníci ještě běhali po chodbách a já už jsem si do malé místnosti v domě objednala mramorovou desku, na které jsem čokoládu zahřívala a chladila,“ vypráví majitelka, která si sama vyškolila personál pro výrobu více než čtyřiceti druhů pralinek podle nejpřísnějších norem.

Začínala s kolegyní Ludmilou Eliášovou, s níž strávila ve výrobně šest let. V současnosti jsou ona a dvě její spolupracovnice jedinými lidmi, kteří dokážou vyrobit pralinky pro potřeby podniku. Část z každodenně zužitkované čokolády připadá současně na produkci domácích dortů, pro jejichž přípravu si paní Kubešová vyškolila další tři spolupracovnice.

Za den se v podniku spotřebuje až pět kilogramů čokolády, což odpovídá 450 vyrobeným pralinkám a deseti dortům. Jak sama říká, než se člověk naučí přesně formovat a plnit pralinky, trvá to i tři čtvrtě roku. „Kolegyně z pralinek zvládnou vyrobit dorty, ale holky z dortů už pralinky nevyrobí, až tak náročné to je. Jednu pralinku vezmete i pětkrát do ruky, než ji dokončíte,“ vysvětluje Jiřina Kubešová.

Nedílnou součástí je samozřejmě kvalitní káva a horká čokoláda, podávaná v kavárenských prostorách. K tomu patří ochotná obsluha, která je podle majitelky dalším klíčem k návratu spokojených zákazníků, a to není zdaleka všechno.

Žádné náhražky!

Pralinka k dobré kávě? Jistěže. Je maličká, překvapí lahodnou náplní a ukrývá za sebou kus práce, který se promítá do kvality chuti. Navíc může být vhodným dárkem. „Chtěla jsem ten mls, něco, co tu široko daleko není, a zároveň to skloubit s dobrou kávou. Můžete ochutnat jen dva nebo tři bonbonky. To stačí. Pokud je čokoláda kvalitní, zasytí vás,“ vysvětluje majitelka, která přísně dodržuje normy přípravy pralinek a dortů a nespokojí se s žádnou lacinou náhražkou.

„Z kakaového bobu, který se drtí a mele, se dostává kakaové máslo a kakaový prášek. Kakaové máslo je úžasná surovina. Jako jeden z mála tuků má dvouletou trvanlivost a je bez parfemace. Ale někde čokoládu šidí a prodávají máslo do farmaceutického a chemického průmyslu. Potom ho v čokoládě nahradí lacinějším tukem!“ říká paní Kubešová.

Něco takového je pro ni nemyslitelné. „Můžu odpřisáhnout, že v žádné naší surovině není náhražka. Vždycky se jedná o kakaové máslo. Musíte to namlsat, potom to poznáte,“ dodává vášnivě milovnice čokolády a doporučuje konzumentům, aby si pralinky vychutnávali všemi smysly.

Jedna pralinkárna stačí

Kdysi přišla Jiřině Kubešové životní výzva – založit pobočku Chocco Caffé v Praze. Stále ještě uvažuje nad touto možností? „Ten návrh přišel odněkud zvenku, už ani nevím. Ale pořád říkám, že mi jeden stánek radovánek stačí na radosti i starosti,“ tvrdí.

Problémem podle ní může být nalezení vhodného týmu, ten má majitelka kavárny v Litomyšli. „Musím poděkovat tomu nahoře, že mě nechal při zemi. Jsem spokojená tam, kde jsem, a když se mi zákazníci vracejí,“ uzavírá podnikatelka.